Ze života

Manželé K.:

Máme dvě dospívající dcery. Obě chodí na soukromé gymnázium. Starší se tam chytila party bohatých dětí a začala si užívat včetně alkoholu a měkkých drog, hlavně marihuany. V jejím pokoji se začaly hromadit krabičky od vykouřených cigaret a placatice od vypitého alkoholu. Nepomáhaly domluvy ani tresty, po škole prostě vyrážela s partou na tah. Přestali jsme jí dávat kapesné, ale bylo jí to jedno, bohatí „kamarádi“ platili za ni. Zkoušeli jsme se domluvit s rodiči ostatních dětí, ale marně, tvrdili, že jejich děti jsou v pořádku a celou situaci bagatelizovali. Dcera nakonec rok před maturitou ze školy odešla a po osmnáctých narozeninách odešla i z domova. Teď od ní máme jen tu a tam nějakou zprávu, bydlí po kamarádech a k nám domů chodí jen dopisy s jejími dluhy. Pije dál. Celá situace zjevně nemá řešení.

Mladší dcera sice v sestře vždy viděla velký vzor, obdivovala, že je oblíbená, má spoustu kamarádů, ale do podobné party se nedala zatáhnout. Dál pilně studuje s dobrými známkami, i když chodí celkem často po večírcích. Vždy na ni však bylo spolehnutí. Teď už je také plnoletá a přiznává, že jí alkohol chutná, ale dává si ho jen při společenských událostech a nikdy jsme ji nezažili opilou.

 

Manželé R.:

Když bylo synovi 17 let, naplánovali si se svými kamarády oslavu 18. narozenin jednoho
z nich. Mělo to probíhat celý víkend na chatě někde v Brdech. Samozřejmě jsme tušili,
že asi dojde na alkohol, ale vzhledem k tomu, že do této doby neměl žádný zásadní problém a choval se zodpovědně, dovolili jsme mu jet.

V sobotu ráno krátce po 5. hodině zazvonil telefon, manžel i já jsme se prudce posadili
v posteli a podívali se na sebe, už v tu chvíli nám bylo oběma jasné, že jsme se nerozhodli správně. Manžel zvedl sluchátko a ozvalo se, „Policie ČR, váš syn měl autonehodu, leží v nemocnici, přijeďte ihned na policejní služebnu, kde vám poskytneme víc informací.“ O hodinu později, vyděšení k smrti, jsme byli na místě. Dozvěděli jsme se, že syn v noci spadl za jízdy z motorky, má zlomenou klíční kost, natržené ucho, je odřený a pohmožděný, ale jinak v pořádku, tedy až na to, že mu naměřili 2,4 promile alkoholu v krvi. A to nebylo všechno.

Ukázalo se, že první část jejich slibované párty probíhala „podle plánu“ na zmiňované chatě na samotě, ale když se propila do němoty většina účastníků, čtyři zbylé napadlo se přesunout do nejbližší vesnice na místní diskotéku a pokračovat v rozjeté zábavě. Cestu si rozhodli zrychlit, tak si půjčili motorku jednoho ze spících kamarádů, podotýkám,
že ani jeden neměl řidičák, ale to by bylo stejně jedno, protože na ni nasedli všichni čtyři… Překvapivě dojeli v pořádku až na tu diskotéku, ale po pár drincích vyhodnotili,
že se jede na další do vedlejšího města. Cestou si jich všimla policejní hlídka, před tou ale začali zběsile ujíždět, náš syn seděl ve špalíru jako poslední, takže na prvním hupu odpadnul, policejní auto se mu jen tak tak vyhnulo, zbylí tři ujížděli ještě pár kilometrů, než to nakonec vzdali. Ty tři nám ukázali kvůli „identifikaci“, byli totiž tak opilí,
že nemohli vypovídat, byli zavření v cele a vypadali hodně zbědovaně.

Vzhledem k tomu, že byli všichni tenkrát nezletilí, tak to mohlo dopadnout bez následků jen tehdy, když náš syn nezůstane dlouho v nemocnici, což jsme po dohodě s ostatními rodiči podpořili. Prvních pár nocí stejně probrečel bolestí, tak jsme uznali, že se už potrestal dost sám.

Třešnička na dortu dorazila za pár týdnů, maminka toho jejich kamaráda, od kterého
si bez dovolení půjčili tu motorku, je zažalovala za krádež a poškození a chtěla náhradu škody. To, co vypadalo jako bolestivá a děsivá zkušenost, která byla za námi, převzali právníci, řešili několik měsíců, po náročných vyjednáváních sice uzavřeli dohodou bez dalších následků, ale naše syny to stálo přátelství s tím klukem.. Už se přes to nikdy nepřenesli, navíc se obávám, že jeho zažalovat kamarády nenapadlo…

 



Související články