Ze života

Jana L.: Na kuráž

Bylo mi 19 let a byla jsem ještě panna. Nebylo to tím, že by o mě kluci neměli zájem,
ale nějak uvnitř jsem asi protestovala proti tomu „tlačení na pilu“, vždycky jsem měla pocit, že se se mnou beztak chtějí jen vyspat, tak co s nimi… Ale po nějaké době, co si mě kámošky dobíraly, a vůbec jsem se cítila trapně, když se probíral sex, jsem se rozhodla to „vyřešit“.

Ještě doma před párty, jsem si dala panáka rumu na kuráž, do baru už jsem dorazila dobře naladěná a hnedka si všimla jednoho černovlasého kluka u baru, nebyl problém ho oslovit. Pozval mě na pár koktejlů, povídali jsme, tancovali, pak se přidalo pár jeho kamarádů… dál už si pamatuju jen to, že jsem se probudila v cizím bytě v posteli a nahá, vedle mě spal jeden z těch kamarádů, a já jsem se cítila, jako kdyby mě přejel vlak. To byla ta ale lepší část. Bohužel se ukázalo, že mi hodili něco do drinku, pak mě odtáhli k jednomu z nich domů, a všichni mi „pomohli můj problém vyřešit“. Jako bonus mi k tomu přihodili žloutenku.

Ještě dneska se stydím, když si na to vzpomenu, a děkuju bohu, že se nestalo nic horšího. A věřte mi, že od té doby už víc poslouchám svoji intuici.

Martina S.: Stálo to za to?

Jedno léto podnikla naše parta kempovací výlet na Šumavě. Bylo nás osm, všem nám bylo mezi 20 a 25. Hodně naší zábavy bylo tenkrát založené na „zodpovědném pochlastávání v průběhu celého dne“, takže když jsme tenkrát večer vyrazili na místní diskotéku, už jsme měli slušnou hladinku.

Na to, kolik jsme toho vypili, večer probíhal překvapivě pohodově, nikomu ani nebylo špatně, nikdo moc nemachroval, všechno v pohodě. Pak mi ale nějak ruplo v hlavě, a to podotýkám, že se mi nikdy nic podobného před tím nestalo. Místní DJ na něčí objednávku nechal pustit nějakou starou písničku od Orlíku (pozn. pro neznalé – jeden
z prvních hudebních počinů Daniela Landy s kontroverzním rasistickým podtextem, za který se později omlouval) a poslední, co si pamatuju, je jak běžím směr DJ-ský pult a křičím, „kde je ten zas***** rasista… kde je ten idiot…“. Z vyprávění vím, že jsem toho člověka našla, on mi dal pěstí, já se složila, a následovala divoká hospodská bitka, kterou řešila policie a zdravotníci.

Dneska už vím, že každý třetí panák mi uvolňuje moji společenskou záklopku a že když jsem opilá, nemá smysl někomu něco vysvětlovat – prudí to i ty nejtolerantnější z mých kamarádů. Musím říct, že to byla bolestivě nabytá zkušenost. Teda vlastně nabitá..



Související články