< < Vrátit se

Vzpomínková výprava, která mohla být poslední

Petr, Mirka a Standové, sami sebe zvoucí Jamajka Adventure Team, splouvají pravidelně počátkem března úsek mezi Krhanicemi a Týncem. Schází se takto každý rok, aby uctili památku svého kamaráda Karla, který na Sázavě tragicky zahynul. Když parta sjížděla Sázavu v roce 2005, málem se jim „podařilo“ Karla následovat.

Bujaré „přípravy“ na sázavskou výpravu

Před začátkem samotné výpravy popíjel ještě Petr se Standou v baru a poté do ranních hodin pokračovali v zábavě hraním počítačových her. Po pár hodinách spánku se vypravili na sraz s Mirkou a druhým Standou na branickém nádraží. Za chvíli už všichni sedí v Posázavském Pacifiku a řítí se vstříc novým dobrodružstvím. Když přijíždí vlakem do Týnce, dávají si ještě na posilněnou v hospodě několik piv a až pak se vydává k vodě.

Když se touha po dobrodružství promění v boj o život

Řeka se už v průběhu jízdy nejeví bezpečně, Jamajka Adventure Team se však nebojí čelit výzvě. Ta největší na ně čeká před krhanickým silničním mostem. Vystřelující vodní tříšť nad vlnami už z dálky signalizuje, že něco není úplně v pořádku. Petr, Mirka a Standové přesto v jízdě pokračují a najíždí do mohutných vln, které jim vzápětí ukazují svoji sílu. Loď se Standy se během pár minut převrhne a druhou loď odnáší proud řeky dál. Petrovi a Mirce se nakonec podaří přistát na zatopené louce u přilehlé chatové kolonie. Standové se jim ale ztratili z dohledu. Petr s Mirkou se rozhodnou své kamarády hledat, jdou podle Sázavy proti proudu a doufají, že na ně někde narazí. Po chvilce se podaří jednomu Standovi dovolat. „Skoro jsme se utopili. Slyšíš mě? Skoro jsme se utopili!“ slyší Petr v telefonu místo veselého pozdravu. Snaží se situaci zlehčit a vtipkovat, ale Standovi do smíchu není a telefon zavěsí.

Uniknutí tragédii jen o vlásek

Petr a Mirka se potkají se Standy až ve vlaku a konečně se dozvídají, co se jim vlastně přihodilo. Nejdříve projeli několik vln osvědčeným způsobem „na bok“, ale potom je jedna velká vlna zalila a otočila. Proud řeky jim nedovolil dostat se ke břehu. Kvůli ledové vodě jim sil rychle ubývalo a začali propadat panice. Jednomu Standovi se podařilo zachytit se stromu a po něm se doslova vydrápat na břeh. Druhý Standa ale takové štěstí neměl a proud ho unášel středem řeky dál. O jeho životě rozhodovala každá minuta. Kdyby ho v poslední chvíli nezachránil projíždějící kajakář, stalo by se neštěstí.

Situaci na řece nepomohla únava z předchozího dne, ani neuvážená konzumace alkoholu před startem. Voda je totiž živel, a když se s ním jdeme „prát“, měli bychom být fit.

 

Příběh pochází z knihy Cena adrenalinu (2011).



Nejnovější články